Poslušně hlasím, že jsem pořád živá, zdravá a zatím jsem ze všech událostí nadmíru spokojená. Jo, a těm co znají moje posírací historky, tak věřte, nevěřte zatím fakt nemám čím vás pobavit! ;)
 

Já, dobrovolnictví, pan domácí a jeho dům

97 Barthendu Nagar, Khatipura. To byla adresa, na kterou jsem se po dnech nabitých dobrodružstvím moc ráda vracela. Pokojíček i stoleček prostřený novinama jsem si zamilovala. 

A co jsem tady celý dny dělala? Ráno, jsem vždy jako první vyšla na balkónek zchecknout pouliční záležitosti. Pak jsem se pod větrákem protáhla, zatančila, zameditovala a poděkovala. Jsem v Indii, tak tu duchovni práci na sobě prostě nemůžu flákat. Pak snídaně. Suchárek a čajíček. když jsem tuhle hostinu viděla poprvé, strašně jsem se smála a říkala si, že na tomhle tady pojdu. Naštěstí ovoce je všude k mání a ve škole mě taky nakrmili. 

Školu jsem našla díky WORKAWAY, což je program díky kterému najdete nespočet různých projektů po celém světě. Bylo opravdu moc fajn tam chodit, smát se a hrát si s dětma, kterým sice říkají "autistic kids" ale já si myslím, že dítě s autismem tam nebylo snad ani jedno.

 Všichni ve škole měli srdce na dlani. Ale to je asi tak všechno, co tam mají. A je fakt bolestivý sledovat, že každej den je stejnej. Hračky i aktivity. Už jsem měla nutkání do toho zasahovat a něco měnit. Ale to bych tady musela být na dýl. V tomhle ohledu se máme fakt líp. 

pozn. autora:. děti zlobí všude stejně a je úplně jedno, jestli jsou zdravý nebo postižený! Já moc dobře vím, že jeden den zkoušely co vydržím! Ale zkrotila jsem je!

A kdyby ne, kolegyně Pooja by mi přinesla "seat belt", abych je přivázala k lavici! Bože! (emotikon - opička zakrývající si oči)

Po škole

Po škole jsem vyrážela s mojí nově nalezenou smečkou do ulic Jaipuru. Bylo to naprosto boží! Kombinace Češka, Ind, Portugalec a Španěl neměla chybu. Kromě všech navštívených památek a chrámů jsme naše přátelství zpečetili několika lahvemi piva Kingfisher STRONG. 

Prostě jsme se jednou solidně zmastili a společně protančili střevíce. Klub totiž patřil jen a jen nám! Některý videa a fotky nesmí spatřit světlo světa! :)

Chrámy a památky

Hinduistický chrámy. To je kapitola sama pro sebe! Já je miluju! Nevím co to je. Ale fakt se mi v nich líbí. Všude voní vykuřovadla, je tam klídeček. Pronikavým pohledem na mě od oltáře kouká lord Shiva a jeho žena Parvati i jejich syn Ganesha. pozn:. To je ten známej týpek se sloní hlavou a čtyrma rukama. Bůh Rama, ten má prý zase čtyři tváře. A opičí hlavu, tu má Hanuman! Těch bohů je samozřejmě mnohem víc a teprve se učím se v nich pořádně vyznat! Ale hrozně mě to baví. To že je kráva posvátná, to ví každý malý dítě. Ale musím vám říct, že tyhle sudokopytníci v ulicích fakt neomrzí. 

Pár "Fun Facts" o Jaipuru: Jaipur je hlavní město státu Rajastan, městu se říká Pink City a to proto, že Maharadža Ram Singh nechal v roce 1876 spoustu budov natřít na růžovo, když měla přijet na návšťevu královna Viktorie. Je to tu prostě very najs, bjůtyfl! ;)

Jídlo…palí, palí, palí! 

Surya, můj Indickej kamarád už zná můj level a tak mi ho většinou zařídí! Jinak papánky jsou tady fakt výborný. Miluju všechny ty omáčičky, paneery, naany a roti. Na ulici už jsem taky ochutnala pár věcí a daly to střeva i můj jazyk! 

To co ale uplně zbožňuju jsou ty jejich čajíčky. Pán povaří sypanej čaj, mlíko a zázvor, naleje to do pidi kelímku. Vy si pak sednete na plechovku nebo kýbl a můžete sledovat to, co se děje na ulici. A v Indii se toho děje hooodně.  

A co lidi? 

Já vlastně cestuju kvůli tomu, že mě baví ty různý lidi potkávat! Surya, Bernardo, Imanol a Navi to jsou prostě duše, který jsem poznala a zůstanou mi v srdci navždycky. A je uplně jedno jestli jsou tmavý nebo bílý! Stejně jako Pooja, která neumí anglicky, ale vím, že to mezi námi kliklo. 

Musím říct, že jsem zatím narazila na samý hodný a pohostinný lidi. Musela jsem dokonce odmítnout i několi pozvánek domů na stravu. A když si někam na chvíli sednete, hned je kolem vás dětí jako smetí!

Pár večerů jsem strávila hraním vybiky a skákáním panáka a milovala jsem to. Vemte dětem ty mobily :)

Pak mám ještě jeden silnej zážitek z chrámu. Střetla jsem se před bohoslužbou dlouhým pohledem s jednou Indkou! Dívám se do těch jejich čokoládových očí a v hlavě si říkám “Bože, ty jsi tak krásná” a vím, že ona si říká to samé. Po konci bohoslužby si mě našla, skoro jsme se objali a vyfotili se spolu. Byla to hezký! 

Ty jsi já, já jsem ty! To co vidíte, že je krásné na druhém, v sobě máte stopro i vy! Tak si to pamatujte!

Doprava 

Místní provoz nemá chybu! Bez toho šílenství na ulici by to prostě nebylo ono. Pravidlo je, že pravidla nejsou! Všichni jezdí tak nějak intuitivně. A troubí! Hooodně troubí. Je to znamení: “Pozor, jedu! Kliď se z cesty!” 

Velikost stroje většinou poznáte i podle mocnosti troubení! Velký auta a autobusy, ty troubí fakt zlověstně.

Přecházení silnice! 

To musíte bejt hodně tady a teď. Moje technika: zklidnit se, říct si, že i když si to nevyměřim, tak věřím, že zastaví! Vyčíhat si slabší provoz ideálně bez rychlých aut a autobusů a prostě tam vejít. A jít, motorky se vyhnou, auta ne. Přejdu do půlky. Vydechnu. Hlava na druhou stranu. Slabší provoz, jdu do toho. Hurá! S každou přejitou silnicí radost, jak při zdolání Everestu. 

Zamyšlení na konec…

Jaipur byla rozhodně dobrá volba na rozjezd. Mezi mazákama, co Indii navštěvujou leta je to prej růžová voňavka, ale pro mě pro začátek dobrý. Přesouvám se teď na jih a oprejskanou růžovou vyměním za zelenou barvu pralesa. Budu pomáhat se včeličkama a učit děti plavat, páč se jich tu ročně fakt hodně utopí. Tak mi držte palce! 

Namaste! 

S láskou k sobě s láskou k Vám!  

 Iva 

Zajímá tě moje cesta životem? Sleduj mě ;)