Pamatuju si to živě. Stála jsem na letišti v Delhi a hlavou mi proběhlo: “Tyjo, co já budu dělat, až se vratím?” a asi minutu na to, čtu na mobilu zprávu:

“ Ahoj Ivčo, kdy se vracíš? Nechceš za námi přijet v březnu do Norska?” a já věděla, že chci!!! Moc!

Návrat z Asie nebyl easy 

Indie a Thajsko jsou úplně jiný země, než ta naše. Na mých sólo cestách mi bylo krásně a musím přiznat, že návrat do ČR pro mě nebyl zrovna procházkou v růžový zahrádce a celkem dost to se mnou zamávalo.

První den jsem samou únavou ani nemohla vstát z postele. Fyzický tělíčko se naštěstí zberchalo rychle. Za to, dušičce to trvalo o krapítek dýl. Moc děkuji všem, kteří mi pomohli tímhle obdobíčkem projít! Jo, a úplně mega moc si vážím, že čtete tenhle můj deníček. Dělá mi to obrovskou radost a zdravím všechny čtenáře a moc mávám do fakultky na NCH kliniku! 

Norsko! Moje nová, nečekaná láska! 

Jedu na sever! Náhody prý neexistují! Věřím tomu. A tak mě dokonalá synchronicita dovedla do bílého království a ke skvělým lidem. 

O Norsku jsem si nic negooglila. Stačilo mi vědět, že budu pomáhat s vařením, který mě moc baví, a že bude čas na můj oblíbený kiting, běžky a procházky. Navíc Papírci (Maru, Pejpr, Mia a čtyřnohá Esí)  jsou boží, takže vlastně  vůbec nebylo o čem přemýšlet. 

Samozřejmě, že na mě přišly strachy a obavy, jako přede vším co je nové, ale volba to byla výborná.

Prožila jsem měsíc plnej kajtování, bežkování, smíchu, nádherných panorámat božích zážitků a vtipných lidí! Norsko jsem si zamilovala! 

PS: Kajteři jsou bezva! 
 

Kajting:

Je to ultra cool sport, ke kterému potřebujete hlavně vítr. Necháváte se táhnout kajtem a užíváte si jízdy, ať už po sněhu nebo po vodě. 

Směr Ustaoset, Hardangervidda, Norway!!

Na zádech maskáčovej batoh a za sebou táhnu obal na menší mrtvolu. Cestovat s “kajtbagem” je “sranda.” Naštěstí mě na letišti čeká nosič a kajter zvaný Cigy. Moje cajky se musí odbavit na jeho jméno. Od prvního momentu se smějeme. Přidávají se k nám další účastníci zájezdu, když se dovídají, že já jsem ten, kdo jim bude vařit, vtípky stylu: “A v tom batohu máš termomix?” mě neminou!” 

Naší cílovou destinací je Ustaoset. Taková roztomilá vesnička se zavřeným strašidelným hotelem, potravinama a benzínkou. Za vesnicí se jak modelka nakrucuje stolová hora. Kráska, kterou do teď vidím před očima.  

Pár norských špeků a zajímavostí 

V Norsku se nezamyká

Je tam maximalně bezpečno! “Harry! Jdu do baráku!” Jakooo! Doufám, že mezi vámi nejsou Mokrý Banditi, co to tam pojedou vyčórovat! 

Trolové!

Norský folklór je jimi propleten skrz na skrz. Trol žije v močálech nebo jeskyních, daleko od lidí. Vychází v noci, protože s dopadem slunečního paprsku trolí kůže zkamení. K lidem je nepřátelský, intelektu prý moc nepobral a může být i agresivní, proto Norové nechavají na barácích rozsvícená světýlka a lucerničky, aby je trolové náhodou neprišli v noci sežrat. V suvenýr shopech se na vás ale trolíci smějou od ucha k uchu!

Holt takovej je byznys, kdo by si koupil krvelačnou bestii s IQ tykve, žejo!

Proč jsou norské chatičky červené? 

V minulosti červená symbolizovala barvu té nejchudší vrstvy. Míchala se z krve zvířat (hlavně velryb) a rybího tuku. Žlutá barva patřila těm trochu bohatším a bílou natírali svá sídla ty největší boháči. Dnes prý vláda přispívá na vybrané barvy, aby si chatičky zachovaly svůj původní ráz. 

Nejslabší zima za posledních 80 let

Letošní zimu, prý nikdo nepamatuje. Všichni vyprávěli o 3 metrových zavějích a prašanu, ve kterým se člověk topí. Uznávám, že na kajting je asi lepší sněhu víc. Ale já jsem ráda, že krajina nebyla jen bílá. Mě prostě i tahle (podle mnohých)  mizerná zima přišla naprosto perfektní! 

Takhle to prej normálně vypadá v květnu.

Můj měsíc v Ustaosetu 

Musela jsem se trochu rozkoukat a osahat si kuchyň a chytit vajbs a rytmus této přátelské výpomoci. Mám za sebou práci Chalet Host ve Francii a musím říct, že tohle byla daleko větší pohodinda. Bylo to, jako bych vařila pro bandu kámošů.  Některý týdny jsme měli chaty dvě, takže jsme jídlo i různě převáželi. Jako památku mám olej z lososa na botech a pórkovou polívku na rukávu. 

 Nikdy nezapomenu, jak jsem se nasmála u luštění křížovky ve 4 lidech. Mýtický kníže na 5, začíná na M, končí A? Cigi…Mrdka! Nic jinýho tam nejde! ;) A podobných Fórků a frků bylo spousty. Jo, a taky jsem začala díky Cigimu a Oldovi mluvit jako dlaždič. Ale fakt vostrej! Odnaučuju se do teď. Hoši vole! Fakt děkuju!

 Každá skupinka byla jiná. Vždycky mega milá! Ta pražská, mě zmátla dokonale, protože si říkali jinýma jménama, než opravdu měli. Monča byla Evka. Honza byl Adam a Michal byl Jarda. A aby mi to nebylo líto, tak jsem taky dostala nový jméno. Květuš ;) Tihle experti tíhli k pozdním příchodům. Jednou dorazili k večeři až o půlnoci. Foukalo móc! Kajty zamotaný! Šlapali 20 km po tmě a těšili se na sekanou od Květuš. 

Můj první kite TRIP! Spoiler-Přežila jsem! 

Voda není sníh 

Větší zkušenost mám s kajtingem na vodě, na sněhu jsem jezdila jen párkrát a vždycky na lyžích. Tady jsem to musela prubnout na prkně, páč všechny lyžařský vázka mi byly velký. Na začatku jsem se malinko potáhla po břiše, ale pak jsem to zkrotila a pojezdila krásně.

 Ale nejvíc nejlepším zážitkem pro mě byl snowkajtovej výlet. Rozhodla jsem se jet na lyžích. Takže mi nezbylo nic jinýho než svoji nohu velikosti 36 proměnit na velikost 41.

Dvoje vložky, troje ponožky a můžeme jet. Do batohu skialpový pásy, hůlky, termosku s čajem a sváču s kaviárovou pastou, na který si ujíždím. Mám strach, páč jsem takovej přejezd nikdy nezažila. Hlavně ať mě nikdo nikde nenechá! Pecan slibuje, že na mě dohlídne. (Rozumnějte, vyrážíme do holých plání bez civilizace.)

Jsme 4. Nechali jsme se vysadit u jezera Leagride a dál pojedeme po větru, a to nevím jestli vůbec umim. Protože na prkně mi to uplně nešlo. Měříme vítr. Vybíráme kajty. Startujeme. Jeduuu! Uf. Na Lyžích je to POHODA! Fouká krásně. Vyjíždím kopec. Krajina se otevírá. Mám doslova euforický stavy. Miluju to. Den jako korálek! Modro. Bílo. Výhledy na Stolovou horu. Jde mi to i ve velkých botách. Zaplavujeme mě obrovská vlna vděčnosti! “My life is beautiful. “

Náladu mi nezkazí ani to, že přes jezero musím ťapat, protože vítr zdechnul!

Cesta zpět 

Jela jsem dodávkou s celou Pejpr Family asi 1600 km. Posádka: Já, Maru, Michal, mimino Mia, teenage kámo Zlatunka a pes! Cestou jsme nakoupili epesní lyže na další sezónku, dělali pauzičky, vyspali se do růžova v kajutě na trajektu. Se Zlatkou jsme Papírovi vyzpívaly díru do hlavy, ale mě to uteklo jako voda! 

A protože mi s nima bylo taaak hezky, rozhodla jsem se, že léto strávim s Flyit family na Sardinii! 

Tak se přijeďte podívat! Naučíme vás kajtovat, nasmějem se, opálíme! Bude to neskutečná pohodinda! Už jedete?