Tetování! No a co jako! Ty s tím ale naděláš prosím tě. Ale každý jsme jiný a pro mě cesta k tetování byla opravdovým vnitřním přerodem. Kérku jsem chtěla už tak straaašně dlouho. V dobrém jsem záviděla těm, co tu svou hrdě nosí na kůži, mají k ní příběh a důvod.

Mně blokoval můj několikaletej vnitřní dialog a "syndrom hodné holky". Znělo to asi takhle: "Mamka ti ho neschválí, co si řekne táta, děda? Všichni tě vnímají jako čistou a nezkaženou, nebude se jim líbit, že máš tetování. Jo, a bude celý scvrklý, až budeš stará." Mysl a domněnky jely o stošest, následované strachem, že se potom tetování nebude líbit ani mně. A co si nechám tetovat? A kam? Hory, moře, mandala, lotus. Záda, stehno, předloktí? Nic jsem pořádně necítila a tak jsem to nechala být... 

Mezitím jsem pracovala na vnímání své sebehodnoty, která se přímo úměrně rovnala tomu, jak mě vnímá okolí! Odtud podle mě pochází moje obava nechat se tetovat. Jo, jo byla jsem "typickej people pleaser." Hlavně všem vyhovět, aby mě měli rádi. To,  jak se v situacích cítím já bylo druhořadé. 

Taky cítite, že to je špatně, žejo? Dovolit si mít tetování je výzva, která s tímhle mým "stínem" přímo souvisí! 

Jak to bylo dál?  

V kostce: pošéfovala jsem svůj vnitřek za vedení úžasných žen: Lucie, Samaya, Naomi 

A jako znamení, že jsem připravená mi instagram vyplivl @terez.art. Chvíli jsem ji sledovala a pak to bylo jasný! Kérku chci jedině od Terezky, to vím jistě! Tvoří intuitivně a jde jí o to, jak se klient při tetování cítí. Žhavím drát, hlas a projev Terky mě utvrzuje v rozhodnutí. Bookuju si termín na 25.6.2024. 

Společné tvoření, kakao a batoh  

Pro kérku jsem si jela až do Olomouce a do poslední chvíle nevěděla co, ani kam. Yes, byla jsem v tenzi. Dokonce i rychlá myšlenka, že to zruším proběhla! Ale jedu. Vyhodnotila jsem to prostě jako prachsprostej strach z nový situace.

Poslední obava ze mě padá, když se v Bořivojově ulici seznamuju s barevnou Terkou a vcházíme do jejího nádhernýho ateliéru. Ve vzduchu je pohoda a otevřenost. Love it! Povídáme si jen tak. Baví mě to. Už dlouho chci městskej batoh, ale žádnej si nemůžu vybrat. Terka tam má na prodej jeden z její tvorby, nádhernej. Kupuju! Mám pocit, neskutečnýho flow.
Při konzultaci samotného tetování na mě jde moje klasický dojetí, když si uvědomuju jak dlouhou cestu jsem vlastně ušla. A jak to všechno funguje...pro mě!

Do tetování si pod vedením Terezky vkládám záměr: Symbolizuje můj vnitřní přerod a odvahu žít sebe. Vybírám si barvy. Vybráno mám hned a jsem spokojená. A kam to bude? Po chvíli přemýšlení volím rameno. Ladíme kérku fixkama. Pijeme rituální kakao, tahám si výkladovou kartičku a pak se přistihnu, že je mi tak hezky, že maximálně důvěřuju procesu a vůbec nepřemýšlím nad tím, jaký to nakonec bude. Protože uvnitř vím, že boží. Jsem přesně tam, kde mám být! A to tetování je moje. A i když mi ho doma nepochválí, vím , že se mi bude líbit, pořád! A o to vlastně celou dobu šlo! 

Co jsem si díky této zkušenosti uvědomila? Čti prožila a na vlastní kůži vnitřně pocítila. (On je totiž rozdíl něco vědět a něčemu opravdu vnitřně porozumět! Tak tady je moudro nakonec:  

To, co v nás vědomě dozraje, je neochvějné ve svých základech. Důležité je netlačit a nechat se vést svou vnitřní moudrostí. Uvolnit se a věřit procesu. Dopadne to pak lépe, než člověk vůbec čekal.

Děkuji sobě a mojí boží tatérce Terce! 

PS: Tohle je můj příběh. Pro vás mohlo být tetování brnkačka. Ale o tom, to právě je. Jen vy v sobě víte, co je pro vás opravdovou výzvou! Co je těžké právě pro TEBE? 

Cestě k sobě zDAR!