Petr Toman a Lucie Halaničová, když slyším tahle jména, tak mám takovej ten krásnej pocit. Moje duše totiž ví , že díky nim zažila boží chvíle. Jejich Orlický Ecstatic Dance, je jízda, kterou bych přála zažít každýmu. Nespoutaný tanec, bezmezné přijetí v prostoru, který voní bílou šalvějí a kakaem. Zní to moc EZO? Dejte tomu šanci, čtěte dál a někdy na parketu zDAR. 

Můj Ecstatický prožitek začal nějak takhle...

Plná očekávání stoupám po kamenném schodišti až pod střechu, do podkroví Hradecké saunové zahrady SALORI. Tam na mě vykukují dvě zářící tváře Petra a Lucie. "Ahoj, vítejte!" zdraví, tak jako bysme se znali léta. "Tak paráda. Naladit se na jejich vlnu jde samo." 

Když jsem po těch schodech šla s ostychem poprvé, nějak se mi nechtělo (protože neznámo), ale jakmile jsem cítila upřímná srdce a oči těch dvou, všechno ze mě spadlo. Lucie = andělská energie, ženská jemnost, ale v očích taková šibalská jiskra, která napovídá, že to určitě umí pěkně rozjet. Petr = mužská odhodlaná síla a moudrost, takovej ten hrozně sympatickej týpek, kterýho vůbec neznáte, ale prostě víte, že se na něj můžete spolehnout a prostě se ním chcete kamarádit. Dohromady mocné duo, které s lehkostí podrží vás i prostor. 

Zřím tě aneb naladění na opravdovost

Těch pár hodin, pro které jsme si sem přišli jsou boží, protože jsme s láskou a podporou vedeni k tomu být sami sebou. "Tak, projděte se prostorem a podívejte se do očí všem kteří se dneska přišli. Sundejte masky a ukažte, kdo opravdu jste." Tak zní první pozvánka od Petra. "Pohoda", říkám si. Pak se to děje a mě ten upřímný pohled z očí do očí s neznámými lidmi uplně dostává, takže je mám všechny v mlze, protože přes slzy nevidím. 

Nechybí kruh sdílení. Najednou držím v ruce šamanské chřestidlo, je to mluvící předmět. Jejda, nic jsem si nepřipravila, páč jsem dle zadání opravdu poslouchala a v hlavě jsem si nenachystala sofistikovanou odpoveď. Panika? Trochu. Nádech, výdech. Klídek, něco přijde.  Zaposlouchám se do tlukotu srdce a ostatním svěřuji to, jak se doopravdy cítím. " Jsem plná očekávání, cítím vděčnost a těším se, protože mega ráda tančím a už teď se mi tu líbí. " 

Rituální kakao; mocná medicína, která chutná 

Před tancem je nám dopřáno kakaové ceremonie, kterou vede Lucie. Společně si vychutnáváme kakao, které roste tam, kde se potkává divokost a síla Peruánských And a úrodná džungle Amazonie. Je to kouzelná medicína, která má krom jiných benefitů, tu moc otevírat srdce a ulehčuje tak sestup do nitra a tím nás hezky naladí, aby jsme si mohli tanec užít ještě víc. Pak se oddáváme meditaci. 

Někdo leží, někdo sedí. Petr si stoupá za pult a "půšťá" a my se každý sám a přitom spolu vydáváme na cestu. Někdo tančí hned, někdo čeká až ho k tanci opravdu vyzve jeho tělo. Bez mobilů, bosí, bez mluvení. Stáváme se vědomými pozorovateli svého nitra a dovolujeme si prožít, vše co přichází, ať je to radostné výskání, pláč nebo třeba válení se po zemi. Vše je dovoleno. 

Hrozně moc se mi líbila Petrova věta: "Když se přistihnete, že vás někdo svými pohyby rozčiluje, zkuste ty pohyby taky!" 

Kakaová ceremonie je zážitek sám o sobě. Doporučuju. Lucie s Petrem nám vaří kakao od Kus Kakaa. Je kouzelně dobrý! Fakt! 

Tanec a bezčasí 

Myslím, že Petr hraje tři hodiny, které utíkají jako voda. Jsme tam každý sám a přece spolu. Jdu do toho naplno a dovoluju si všechno. Když se mi chce pařit, tak jedu bomby. Když přijde brek, nechám slzy téct. Když si potřebuju na chvíli lehnout, lehnu si. Když mě to k někomu na chvíli táhne, tančíme spolu. Při ruce mám svůj deník a co mi přijde, že je fakt důležitý, to si zapíšu. Jako, děje se tam toho spousta a všem. Ta energie je skoro hmatatelná. Nejsme stroje, jsme lidské bytosti a dlouho potlačované emoce se prostě derou napovrch. Mohla bych o tom psát donekonečna...ale nejlepší je, si to dovolit zažít. Jestli cítíte, že vás to volá, určitě to zkuste! 

Připravené jsou i různé vykládací karty. A řeknu vám... Vesmír ví, co vám má sdělit. Já vždycky jen koukám a říkám si wtf :)

Ecstatic dance je prostě tak nějak víc opravdový. Je to o dost lepší, než když paříte na diskotéce vylitý jak vázy. Jo, a nemusíte se bát, že za vás přijde zezadu osahávat nějakej cizí opilej týpek. Bez alkoholu, jste si jistí, že jste opravdový, že jste to vy... a ta energie všech zúčastněných je prostě kouzelná. 

Ukončení společné cesty 

Není to tak, ze by Petr dohrál poslední písničku, zbalil si fidlátka a odešel. Je to cesta, na kterou nás s Lucií s láskou vypravili a bezpečně nás z ní i vyvedou. A jak? Bezeslov všichni pochopíme, že je čas se zklidnit, lehnout si a zavřít oči. Lucie si sedne ke křišťálovým mísám a začíná hrát a k tomu z ní vychází andělský zpěv, který nás všechny uzemňuje a přivádí s lehkostí zpět. Samozřejmě nechybí závěrečný kruh, kde všichni posdílíme svoje prožitky. Třeba jedním slovem, nebo v rozvitých větách, jak kdo chce. Naposledy se všichni chytneme za ruce a děkujeme si. Nechybí slzy dojetí, protože když si to dovolíte prožijete vnitřní krásno a bezbřehou vděčnost. 

Vše má svůj začátek i konec. Loučíme se a  odcházíme. Já mám vždycky pocit, že jsem tam strávila celý den, protože uvnitř mě se toho stalo tolik! 

Dovol své duši tančit. Napoj se a dej jí svobodu. Nemysli na to, jak vypadáš. Staň se hudbou, staň se pohybem. Třeba každý ráno v obejváku. Pět minut. Bude ti krásně. Fakt! 

Dovolíš si tančit? Když se nikdo nedívá? A když se někdo dívá :) Ne, není to trapný! Vypni si toho soudce v hlavě a občas to zkus! Jde o to, si věci začít dovolovat. Je jedno kolik ti je!  Tvůj život se pak bude odehrávat v daleko větší lehkosti. 

Jo, a tvůj taneční styl je jedinečný, je boží, je originální, jsi to ty - nic není dobře, ani špatně! Juhůůů!

PS: S pravdou k sobě nejdál dojdeš! 
 

Cestě k sobě zDAR! 

Mrkni na video: 

Vygooglete si je! Já je MILUJU.. Tak see ya on the dance floor!